Svět dětských emocí: Proč je vztek v pořádku a co s ním dělat

Rozhovor s psycholožkou Alenou Gregorovou

 

Mgr. Alena Gregorová je školní psycholožka, terapeutka ve výcviku a lektorka. Už pátým rokem pracuje s dětmi ve škole, nově se věnuje i klientům ve své soukromé praxi. Dlouhodobě spolupracuje se sociálními pracovníky organizace KOUS Vysočina a pěstouny organizace DORA. V rozhovoru přibližuje, proč je důležité nepodceňovat práci s emocemi u dětí do 10 let a jak mohou rodiče zvládat jejich vztek. 

Na webinář, který se koná ve středu 24. 10. se můžete přihlásit zde.

V kurzu Svět dětských emocí se budeme věnovat dětem do 10 let. V čem jsou děti právě do 10 let specifické a proč je důležité práci s emocemi u nich nepodcenit?

Děti do deseti let jsou ve fázi, kdy se jejich emoční svět velmi rychle rozvíjí a my máme ještě mnoho možností jejich život v tomto smyslu ovlivnit. Takto malé děti ještě často napodobují chování dospělých a respektují jejich vedení. Dokážeme jim tedy snadno předat naše mínění o tom, že všechny emoce jsou v pořádku a je důležité učit se s nimi pracovat.

Jak vlastně chápat „vztek dětí“. Je to přirozená součást jejich vývoje? Proč máme tendenci jejich vztek nazývat tím, že „neposlouchají“, či „že zlobí“?

Vztek je naprosto přirozená a zdravá emoce stejně jako radost nebo smutek. U dětí jde často o reakci na frustraci, nenaplněnou potřebu nebo neschopnost se vyjádřit jinak. Dospělí jej ale často vnímají negativně, protože je spojený s hlukem, křikem nebo „neposlušností“. Máme tendenci to označovat jako „zlobení“, protože nás vztek dětí staví do nepohodlí a je těžké oddělit emoci dítěte od vlastních pocitů, které v tu chvíli prožíváme.

Co je důležité připomenout pečujícím osobám nebo rodičům ve chvíli, kdy se jejich dítě vzteká? 

Nejdůležitější je vědět, že rodič nemusí mít „dokonalou reakci“, stačí vědomí, že dítě se učí, jak emoce zvládat. Jeho mozek je zahlcen emocí a potřebuje nejprve cítit, že ho dospělý zvládne „unést“. Klíčové je zůstat, pokud možno klidný, nepřidávat další tlak, ale nabízet oporu a jasné hranice.

Jak důležité jsou správné praktické komunikační tipy a techniky? Můžete uvést krátce několik tipů, které budete na webináři představovat?

Techniky a komunikační tipy tvoří jednu z nejdůležitějších částí kurzu. Nebudeme se ale soustředit jen na podporu dětí – například pomocí dechových cvičení, her nebo jednoduchých strategií, které jim můžete nabídnout. Stejně důležitá je i pohoda rodiče. Ukážeme si proto i praktické triky, jak zklidnit vlastní mysl v náročné situaci, abyste mohli reagovat s rozvahou a nemuseli později litovat svých slov či činů.

Častým tématem je popírání nebo zlehčování dětských emocí, často s nelichotivými komentáři o „vztekání se“. Jaký může být dlouhodobý následek takového přístupu?

Pokud jsou emoce dítěte opakovaně bagatelizovány, učí se, že jeho prožívání není důležité. To může vést k potlačování emocí, nejistotě ve vztazích, ale i k pozdějším problémům s regulací. V dospívání se to pak může projevit emocemi nevhodně vyjádřenými jako například výbuchy hněvu, strachem až úzkostí nebo naopak apatií.

Dá se vůbec vzteku dětí předcházet? Nakolik je žádoucí se těmto emocím „vyhýbat“ cíleně? Jaké jsou z vaší zkušenosti techniky, které možná docílí svého, ale rozhodně nepatří mezi ty šťastné?

Vzteku se úplně vyhnout nedá, a vlastně by to ani nebylo dobře. Zkuste si představit, že už ode dneška nesmíte nikdy cítit vztek. Je to těžké že? Nejspíš by netrvalo dlouho, než by Vám potlačování emocí začalo ubližovat. Dá se ale pracovat s chováním, které ve chvílích vzteku přichází. Nevhodné jsou techniky typu zastrašování, vyhrožování nebo zesměšňování. Ty sice mohou vést k okamžitému utišení, ale dlouhodobě narušují důvěru a pocit bezpečí.

Kolik času je nutné „řešení“ vzteku věnovat v danou chvíli? Je potřeba také doporučené techniky měnit, aby stále fungovaly?

U malých dětí trvá emoční bouře často jen několik minut (i když to rodičům může připadat jako věčnost). Postupně se s věkem zlepšuje schopnost dítěte se uklidnit a zároveň se zjemňují projevy. Proto je dobré techniky přizpůsobovat věku. Tříleté dítě potřebuje hlavně fyzickou oporu a jednoduché slovo, desetileté už dokáže využít dechové cvičení nebo spolupráci na řešení situace.

Jaké další emoce, vedle vzteku a smutku, je důležité registrovat a věnovat jim pozornost?

Myslím, že rodič by měl věnovat pozornost všem emocím svého dítěte. Všechny emoce totiž mají smysl a jsou důležitým ukazatelem toho, co je pro dítě důležité. Ať už se jedná o radostné výkřiky na hřišti, nebo vystrašené tisknutí se k rodičům během bouřky. Děti možná nedokážou pojmenovat, co zrovna teď cítí. Důležité ale je, že mají nás, abychom jim ukázali, jak na to.